Osmnáct let byl úředně mrtvý. Aby to vyvrátil, musel si k příjmení přidat slovo nebožtík

V roce 1976 si dvacetiletý rolník z okresu Azamgarh v indickém státě Uttarpradéš přišel do banky pro půjčku. Nedostal ji.
Důvod nebyl v jeho příjmu. Byl v tom, že podle úřadů nežil.
Za tři sta rupií
Strýc uplatil úředníka částkou 300 rupií, aby synovce zapsal jako mrtvého. Důvodem byla rodová půda — po mrtvém se dědí.
Zápis platil. Živý člověk stál před přepážkou a doklad říkal, že neexistuje.
Jak se to vyvrací
Osmnáct let. Tolik trvalo, než se v roce 1994 podařilo záznam o úmrtí zrušit.
Mezitím si ten člověk k jménu přidal slovo mritak, hindsky nebožtík, a začal vystupovat jako Lal Bihari Mritak. Byl to praktický krok: úřad, který tvrdil, že je mrtvý, dostával podání od někoho, kdo měl mrtvého v úředním jméně.
Nebyl sám
Během té doby se ukázalo, že podobných případů jsou v Uttarpradéši tisíce. Založil proto Sdružení mrtvých — Mritak Sangh — které se stejným způsobem zastává dalších lidí vedených jako zesnulí.
V roce 2003 dostal Ig Nobelovu cenu za mír. Zdůvodnění zmiňuje tři věci: že vedl čilý život, ačkoli byl prohlášen za mrtvého, že vedl posmrtnou kampaň proti úřední netečnosti a chamtivým příbuzným, a že založil Sdružení mrtvých.
Co je doložené
Rok 1976 a zamítnutá půjčka, úplatek 300 rupií, motiv rodové půdy, zrušení záznamu v roce 1994, přijetí jména Mritak, založení Sdružení mrtvých i udělení Ig Nobelovy ceny za mír v roce 2003 včetně jejího zdůvodnění jsou z anglické Wikipedie a ze seznamu držitelů Ig Nobelovy ceny.
Co je jinak, než se zdá
Nebyla to chyba systému ani překlep. Byl to zápis, o který někdo požádal a zaplatil za něj, a úřad ho provedl. Oprava pak trvala osmnáct let, protože úřední zápis se vyvrací úředním postupem — a proti té nevýhodě nepomůže, že žadatel stojí u přepážky.
Zrušení záznamu stálo osmnáct let. Jeho pořízení tři sta rupií.


