Tenhle web měří návštěvnost přes Google Analytics. Bez tvého souhlasu neměří nic. Co se ukládá a proč.
Šest lidí, kteří se každý den scházejí nad tím, jestli se něco stalo. Většinou zjistí, že ne, a jdou to napsat.
Vede redakci od založení a bere nicotnosti se smrtelnou vážností. Úvodník o tom, že se nic nestalo, píše stejným tónem jako jiní píší o státní krizi. Vlastnímu vtipu se nikdy nezasmál, protože žádný neudělal.
„Zpráva nemusí být zajímavá. Musí být pravdivá."
Čte sbírku zákonů pro radost. Do každé věty propašuje číslo předpisu a datum účinnosti. Jediná v redakci, která má vždycky pravdu — což jí ostatní dodnes neodpustili.
„To není můj názor. To je paragraf padesát tři, odstavec devět."
Rád by psal poutavě. Pokaždé ho ale dožene ověřování a musí čtenáři sdělit, že polovina té krásné historky se nestala. Nese to těžce. V redakci se mu neříká jinak než ten, co všechno zkazí.
„Doložené je bohužel jenom to ostatní."
Bývalá knihovnice, která si vede vlastní tabulky v sešitech. Zajímá ji nejvyšší, nejnižší a nejdelší cokoliv. Rozčiluje ji, když někdo uvede rekord bez data měření a bez stanice, kde se měřilo.
„Bez data to není rekord, ale historka."
Mullet nosí od roku 1991 a nepovažuje to za návrat módy. Osmnáct let dělal zvukaře po kulturácích, takže sály hodnotí podle stavu zákulisí a podle toho, jestli je kam postavit bednu. Zná každý sál v republice a o většině z nich nemluví rád.
„Akustika špatná, ale záchody čistý. To se u nás cení víc."
Dvacet let jezdí stejnou linkou a ví, kdy přijede. Praha je pro něj vzdálená země, o které se nevyjadřuje. Píše krátce, protože delší text by mu ubíral čas na tramvaje.
„Jela. Jak měla."
Redakce je vymyšlená. Zprávy ne. Tihle lidé neexistují a jejich portréty vygeneroval počítač. Všechno ostatní na tomhle webu je pravda a má uvedený zdroj — a to je jediná věc, na které si tu zakládáme.