Ropa pod vaším pozemkem není vaše. Zlato, uhlí ani plyn taky ne

Pozemek máte zapsaný v katastru, platíte z něj daň a můžete na něm stavět. Co je pod ním, ale automaticky vaše není.
Rozhoduje o tom jedna věta horního zákona.
Ta věta
Paragraf 5 odstavec 2:
Nerostné bohatství na území České republiky je ve vlastnictví České republiky.
Nerostným bohatstvím se podle prvního odstavce rozumí ložiska takzvaných vyhrazených nerostů.
Co je vyhrazené
Seznam je v paragrafu 3. Patří do něj mimo jiné:
| radioaktivní nerosty |
| všechny druhy ropy a hořlavého zemního plynu |
| všechny druhy uhlí a bituminosní horniny |
| nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět kovy |
| magnezit |
Pod „nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět kovy” spadá i zlato.
Co vyhrazené není
Zákon vyjmenovává i druhou stranu. Mezi nevyhrazené věci patří rašelina, kulturní vrstva půdy — tedy vegetační prostředí rostlinstva — a také bahno, písek, štěrk a valouny v korytech vodních toků, pokud v nich není vyhrazený nerost v dobyvatelném množství.
Přírodní léčivé vody a přírodní stolní minerální vody mají vlastní režim, a to i tehdy, když se z nich dají průmyslově získávat vyhrazené nerosty.
Co je doložené
Znění paragrafu 5 odstavce 2, vymezení nerostného bohatství jako ložisek vyhrazených nerostů, výčet vyhrazených nerostů v paragrafu 3 i výčet věcí, které se za nerosty podle tohoto zákona nepovažují, jsou přímo z textu zákona č. 44/1988 Sb.
Co je jinak, než se zdá
Zákon neříká, že je státní všechno pod zemí. Říká, že jsou státní ložiska vyhrazených nerostů. Hlína, kameny a písek na zahradě vám zůstávají; co se mění, je okamžik, kdy se pod tou zahradou najde něco ze seznamu.
Zároveň to není o tom, že by se stát hlásil o nález. Ložisko je jeho od začátku — vlastníkem se nestává objevem, jenom se do té chvíle nevědělo, že tam něco takového je.
Zákon je z roku 1988. Federální shromáždění ho schválilo 19. dubna.


