Češi o tom mluví nejčastěji ze všeho. Slovo pro to znamená doslova to, co přinese čas

České slovo pro stav ovzduší je odvozené od času. Ve staré češtině znamenalo počasie vhodný čas, tedy dobu, která se k něčemu hodí.

Zbytek té logiky je v jazyce pořád vidět. Špatné počasí se jmenuje nečas. Když se počasí umoudří, řekne se, že se vyčasilo.

Příbuzenstvo

Do stejné rodiny patří časový, načasovat, nadčasový, dočasný a včas. Zastaralá synonyma pro samotné počasí zněla povětří, povětrnost, počas — a taky prostě čas.

Slovensky je to počasie. Polsky je to pogoda, což je jiný kořen.

Odkud je ten kořen

Nikdo neví. Slovo čas je všeslovanské, ale jeho indoevropský původ se vysvětlit nepodařilo.

Nejzajímavější pokus je Machkův: podle něj může čas souviset se starým slovesem česat ve významu spěchat.

Co je doložené

Staročeský význam „vhodný čas”, všeslovanský původ slova čas, neznámý indoevropský kořen, Machkova domněnka o slovese česat a výčet příbuzných slov včetně vyčasit se jsou z pořadu Českého rozhlasu Michala Novotného z 8. srpna 2005. Zastaralá synonyma a slovenský i polský protějšek jsou z Wikislovníku.

Nejčastější téma českých rozhovorů se tedy jmenuje podle toho, co přinese čas. Odkud se vzalo slovo čas, se neví.