Pokus běží od roku 1927 a spadlo v něm devět kapek. Žádnou z nich nikdo neviděl spadnout

Australský profesor fyziky v roce 1927 rozehřál kus smůly a nalil ji do skleněného trychtýře. Tři roky ji nechal usadit a v roce 1930 uřízl trychtýři špičku.
Smůla od té doby kape. Má dokázat, že to, co vypadá jako pevná látka, je tekutina — je asi 230 miliard krát hustší než voda.
Devět kapek za sto let
První kapka spadla v roce 1938. Zatím poslední, devátá, se v dubnu 2014 dotkla té osmé.
Kolikrát to někdo viděl: ani jednou.
| kapka | co tomu zabránilo |
|---|---|
| sedmá, 3. července 1988 | správce si zrovna odskočil pro pití |
| osmá, 28. listopadu 2000 | webkameře selhala technika |
Sedmá kapka přitom padala na světové výstavě v Brisbane, kde se na experiment dívaly davy lidí.
Správce
Druhý správce se o pokus staral od roku 1961 do roku 2013, tedy dvaapadesát let. Zemřel, aniž by jedinou kapku viděl spadnout. Stejně jako zakladatel pokusu před ním.
V roce 2005 oba dostali Ig Nobelovu cenu za fyziku.
Co je doložené
Rok založení, useknutí trychtýře v roce 1930, počet kapek i to, že pokus drží rekord Guinnessovy knihy jako nejdéle běžící laboratorní experiment, jsou z oficiálních stránek univerzity. Přesná data sedmé a osmé kapky, důvody, proč je nikdo neviděl, viskozita spočítaná z osmé kapky a délka služby druhého správce jsou z encyklopedického hesla s odkazy na dobový tisk.
Po sedmé kapce nainstalovali do místnosti klimatizaci. Smůla od té doby kape pomaleji.


