Ve slově snídaně žádná daň není. Schovává se v něm sloveso, které dneska používáme jinak

Otázka je legitimní: slovo snídaně končí na daně a člověk se ptá, jestli se u ní kdysi něco odvádělo. Neodvádělo. Ty dvě slova spolu nemají nic společného a rozejdou se hned na začátku.

Snídaně je od jídla

Sloveso snídat je zděděné ze staročeského sniedati a to z praslovanského *sъnědati. Je to tvar odvozený od slovesa jíst, respektive sníst.

Český rozhlas to shrnuje takhle: slovo snídaně „souvisí od původu se slovesem jíst a obsahuje též komponent s, který nesl význam ‚dohromady’”.

Ženský rod si slovo vzalo analogicky podle večeře.

Daň je od dávání

Daň pochází ze staročeského dan, praslovanského *danь, a přes praindoevropský kořen souvisí se slovesem dát.

Jedno slovo je tedy od jedení, druhé od dávání. Podoba na konci je náhoda.

Co je doložené

Staročeský tvar sniedati, praslovanské *sъnědati i řetěz u slova daň (staročeské dan, praslovanské *danь, praindoevropský kořen) jsou z hesel ve Wiktionary. Vysvětlení komponentu s ve významu „dohromady” a ženský rod podle večeře jsou z pořadu Českého rozhlasu.

Co je jinak, než se zdá

Podobných shod je v češtině víc a všechny svádějí ke stejné chybě: konec slova vypadá jako samostatné slovo, a tak se do něj zpětně dosadí význam, který tam nikdy nebyl.

U snídaně je to obzvlášť svůdné, protože daně a ranní vstávání k sobě citově patří. Jazykově ne.