Párek v rohlíku má papíry z Bruselu i zápis v Guinnessově knize. Přesto ho nikdo nebere vážně
Uzenina, kterou si kupujete na nádraží, má dva dokumenty. Jeden vydala Evropská komise, druhý Guinnessova kniha rekordů.
Jeden únorový den, čtyři nařízení o uzeninách
Dvacátého prvního února 2011 vydala Evropská komise čtyři nařízení. Všechna zapisují do rejstříku zaručených tradičních specialit český a slovenský masný výrobek:
| nařízení | název |
|---|---|
| 158/2011 | Špekáčky / Špekačky |
| 159/2011 | Spišské párky |
| 160/2011 | Lovecký salám / Lovecká saláma |
| 161/2011 | Liptovský salám / Liptovská saláma |
Všechny čtyři spadají do třídy 1.2, tedy „masné výrobky (vařené, solené, uzené atd.)”, a všechny jsou zapsané společně pro Česko a Slovensko.
Je to týž rejstřík, ve kterém jsou zapsané tradiční speciality z celé unie.
Ne všechny mají stejnou ochranu
U Liptovského salámu je v nařízení uvedeno, že používání názvu je vyhrazeno.
U špekáčků ne. V jejich nařízení stojí, že o ochranu podle článku 13 odst. 2 nebylo požádáno — název je tedy zapsaný, ale vyhrazený není.
Rozdíl mezi dvěma nařízeními vydanými týž den.
A ten rekord
Guinnessova kniha vede rekord takhle: „Nejdražší párek v rohlíku stojí 169 dolarů a prodala ho firma Tokyo Dog v Seattlu ve státě Washington dne 23. února 2014.”
Obsahoval uzenou sýrovou klobásu, cibuli grilovanou na másle s teriyaki omáčkou, houby maitake, hovězí wagyu, foie gras, hoblinky černého lanýže, kaviár a japonskou majonézu. V briošce.
Přepočteno kurzem z té doby zhruba tři a půl tisíce korun za jeden kus.
Co je doložené
Čísla nařízení, datum 21. února 2011, názvy výrobků, zařazení do třídy 1.2 i formulace o vyhrazení názvu a o článku 13 odst. 2 jsou přímo z textů těch nařízení na stránkách unijní legislativy. Cena, prodejce, místo, datum a složení párku jsou z rekordové stránky Guinnessovy knihy.
Přepočet na koruny je náš a je orientační.
Co je jinak, než se zdá
Zaručená tradiční specialita neznamená, že výrobek musí pocházet z určitého místa. Na rozdíl od chráněného označení původu chrání recepturu a způsob výroby, ne zeměpis. Špekáčky podle předpisu tedy může vyrobit kdokoli kdekoliv — pokud se drží specifikace.
A ten rekord neznamená, že je to nejdražší párek, jaký kdy kdo snědl. Znamená, že je to nejdražší párek, který někdo skutečně prodal a doložil to. To je u rekordů zásadní rozdíl a u téhle kategorie obzvlášť.
