Policisté našli ukradené Picassy ve stropě koupelny. Museli je vrátit zpátky a přijet znovu

Šestého května 1991 před čtvrtou hodinou ráno prošlo pět mužů zahradou Šternberského paláce a kamennou lavičkou prorazilo zadní vchod. Odnesli čtyři obrazy Pabla Picassa: Mandolínu a sklenici pernodu, Stůl s pohárem, Přístav v Cadaqués a Absint a karty. Hodnota zhruba 1,7 miliardy korun.

Vrátný spustil alarm a uvědomil policii. Ta na místě byla za sedmnáct minut. Podle ČT24 jde o největší krádež obrazů v novodobých českých dějinách.

Informátor

Stopu přinesl muž, kterého kriminalista Karel Kalivoda v rozhovoru pro Blesk popisuje jako „takovej ušmudlanej dědek”. Hlídal „na kartách” a chodil si k plukovníku Staňkovi pro padesát korun na pivo.

Tentokrát přišel s něčím jiným: zloději prý shánějí na obrazy kupce. Staněk mu podle Kalivody „začal věřit, nebo alespoň trochu”.

Výlet do Bavorska

Dědek zlodějům nabídl kupce v Německu. Dostal od nich jeden obraz na ukázku — kdyby byl zájem, prodaly by se všechny čtyři najednou.

Jeli tam společně. Hranice přejeli bez potíží. Před domem svého německého známého nechal dědek zloděje sedět v autě a šel se podívat, jestli je doma. Vrátil se s nepořízenou: není doma.

Zpátky do Prahy s obrazem odmítl jet, prý kvůli obavě z hraniční kontroly. „S obrazem zpátky nejedu, dáme ho do úschovné skříňky na nádraží.”

Stalo se. Obraz zůstal v Bavorsku v uzamčené skříňce na nádraží.

Šest týdnů po krádeži zadržela německá policie v Bayreuthu prvního ze zlodějů. Zadržela ho v okamžiku, kdy jeden z obrazů z úschovny vyzvedával. Uvádí to Respekt.

Hloubětín

Zbylé tři obrazy byly podle dědka v panelákovém bytě „schovaný ve stropě jádra v koupelně”.

Rozkaz ředitele pražské policie Pavla Hofmana zněl: „Okamžitě tam jeďte a zachraňte ty obrazy!”

Policisté do bytu vstoupili a tři obrazy odtud odvezli. Povolení k domovní prohlídce v tu chvíli neměli.

Hofman postup hlásil ministrovi vnitra Tomáši Sokolovi. Ten ho označil za partyzánštinu.

Obrazy se proto vrátily zpátky do stropu koupelny. Pak se do bytu jelo znovu, tentokrát na řádnou domovní prohlídku, a obrazy se našly.

Čtvrtý se z Německa vrátil v listopadu 1991.

Odměna

Za pomoc při hledání obrazů byla vypsaná odměna 500 000 korun. Slíbila ji soukromá bezpečnostní agentura Pinkerton.

Podle Respektu agentura informátorovi právo na odměnu uznala a slíbenou sumu vyplatila už v srpnu 1991. Informátor z ní do vydání článku v lednu 1994 neviděl ani korunu.

Kde se peníze zastavily, článek neuvádí.

Co je doložené

Datum, způsob vniknutí, názvy obrazů, hodnota i návrat čtvrtého obrazu pocházejí z ČT24. Průběh zásahu, citace a popis informátora z rozhovoru s kriminalistou Kalivodou. Zadržení v Bayreuthu, výše odměny a to, že se k informátorovi nedostala, z Respektu z ledna 1994.