Kolíček na prádlo se od roku 1887 nezměnil. Ne proto, že by to nikdo nezkoušel

Dřevěný kolíček ve vašem šuplíku je konstrukce, kterou někdo v roce 1887 patentoval a od té doby ji nikdo nepřekonal. Ne že by to nezkoušel.

Rok 1853: problém jménem vítr

Prvním krokem byla pružinová svorka na prádelní šňůru, kterou si 25. října 1853 nechal patentovat vynálezce ze Springfieldu ve Vermontu.

Patent řeší konkrétní potíž: tehdejší kolíčky, tedy rozštípnuté kusy dřeva, vítr z prádla sfoukával. Nová svorka měla dvě páky spojené kloubem a pružinou — stiskem horních konců se dolní rozevřou.

Kloub, pružina a dvě dřevěné části. Čtyři kusy dohromady.

Rok 1887: jeden drát místo dvou dílů

O čtyřiatřicet let později přišel vynálezce ze Swantonu, taky ve Vermontu, s vylepšením, které vypadá nenápadně a změnilo všechno.

Vzal jediný kus drátu, jeho střední část stočil do spirály a tím vyrobil něco, co v patentu nazývá coiled fulcrum — stočený otočný bod. Ta spirála sedí ve výřezech obou dřevěných dílů a dělá dvě práce najednou: drží je pohromadě jako kloub a zároveň je tlačí k sobě jako pružina.

Ubyl jeden díl a s ním kus výroby.

Tenhle patent má číslo 365 755 a nese datum 28. června 1887. Kolíček, který si dnes koupíte, je pořád on.

Kolíčkové šílenství

Devatenácté století bylo na kolíčky posedlé. Smithsonův institut má ve sbírce 41 patentových modelů kolíčků z let 1852 až 1887 — a to jsou jen ty, které skončily v muzeu.

Vermont se stal světovým centrem výroby. V Montpelieru vyráběly firmy U.S. Clothespin Company a National Clothespin Company desítky tisíc kusů denně, a to z odpadního dřeva, které jinde zbylo.

Konec

Poslední americká továrna na kolíčky skončila v roce 2003. Za to mohly sušičky prádla, které poptávku srazily, a levnější dovoz — dřevěný i plastový.

Co je doložené

Obě patentová čísla, data, jména vynálezců i popis stočeného otočného bodu jsou přímo z patentových spisů, které jsou veřejně dostupné. Údaj o 41 patentových modelech ve sbírce Smithsonova institutu je z blogu IPKat, který odkazuje na muzejní výstavu. Vermontská výroba, obě firmy, desítky tisíc kusů denně i rok 2003 jsou z textu Vermontské historické společnosti.

Co je jinak, než se zdá

Kdy skončila americká výroba, se ve zdrojích rozchází. Vermontská historická společnost uvádí konec firmy v roce 2003, Wikipedie píše, že poslední americký kolíček sjel z linky v roce 2009.

A čtyřicet jedna modelů není počet patentů. Je to počet dřevěných maket, které si muzeum nechalo — patentů bylo víc, protože model se odevzdával jen k části z nich.