Jak stovka mumlajících vojáků z Vršovic přemohla velkou maďarskou armádu

Koncem května 1919 vyjel z nádraží vlak se stovkou československých vojáků v plátěných uniformách. Měli načerněné tváře a ruce a na hlavách bílé šátky uvázané jako turbany. Jeli směrem na Košice.

Na každém nádraží měli vystoupit, projít se po nástupišti a nahlas mluvit jazykem, který neexistuje. Jediné srozumitelné slovo mělo být Senegal.

Byli to mladíci z pražských Vršovic.

Kdo to vymyslel

Plukovník Josef Šnejdárek, veterán cizinecké legie a československých legií ve Francii. Podle Reflexu neměl prakticky žádné zálohy.

Kalkuloval s tím, že maďarští špioni zprávu o cizích jednotkách zveličí, protože za větší číslo bývá větší odměna.

Jak to dopadlo

Za osmačtyřicet hodin maďarský štáb „věděl”, že spojenci dodali přes Balkán dva pluky Senegalců, tedy zhruba šest tisíc mužů.

V maďarských řadách vypukla panika. Podle Blesku obsadili Čechoslováci během třídenní operace všechny potřebné kóty a maďarskou obranu rozbili.

Sto lidí se nalíčilo a nepřítel viděl šest tisíc.

Ta válka

Vypukla 27. dubna 1919 mezi Československem a Maďarskou republikou rad a šlo v ní o Slovensko. Boje skončily 24. června v pět hodin ráno, 4. července maďarské jednotky Slovensko vyklidily.

Vyhlášena nebyla.

Co je doložené

Data začátku a konce války, strany sporu i výsledek. Lest popisují české zdroje shodně, ale ani jeden z nich neuvádí, z jakého dokumentu ji zná.

Šnejdárek vydal paměti. Vyšly dvakrát pod názvem Co jsem prožil a jednou jako Pochoduj, nebo zemři. Jestli z nich některý z těch článků čerpá, žádný z nich neuvádí.